Když si pexeso vyrobíte sami, přestane vás bavit > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Poslední věc, která rozhoduje o tom, jestli rekvizita vydrží, je skladování. Kartonové věci se mají ukládat naplocho, ne postavené na hranu. Textilní rekvizity složené, ne pověšené za jediný cíp. Dřevěné zbraně zavěste za rukojeť, ne za čepel. Když si tohle osvojíte, zjistíte, že většina rekvizit vydrží déle než jednu hru a že opravit je je otázka pár minut, ne nové výroby.

Než začneš pravidla vysvětlovat, ujasni si, co přesně má posluchač po jejich pochopení dělat. Většina neúspěšných vysvětlení nevzniká proto, že by lidé byli hloupí, ale proto, že řečník sám nemá jasno v tom, jaký konkrétní úkon nebo rozhodnutí má na konci vzniknout. Napiš si odpověď na otázku: „Co bude člověk dělat jinak, až to pochopí?" Pokud ji nedokážeš formulovat jednou větou, pravidlo je zatím příliš mlhavé na to, abys ho někomu předal.

Osvědčená je obdoba schovávané s předáváním. Jedno dítě počítá do dvaceti, ostatní se schovají, ale nesmí se vzdálit za hranici, kterou jste předem vyznačili třeba klackem nebo provazem. Kdo je nalezen, stává se pomocníkem a hledá s tím, kdo počítal. Menší děti se tak nebojí, že zůstanou samy, a starší mají motivaci najít co nejvíc kamarádů. Dejte jasné pravidlo: běhat se smí jen po tráúložné prostory v malém bytěě, ne přes záhony a ne za plot. Typická chyba je nechat hranice neurčené – pak se někdo zatoulá a hledání se protáhne.

Většina rodičů vyrazí do lesa s odhodláním naučit děti stromy, ale po dvaceti minutách to vzdá. Důvod je jednoduchý: začnou výčtem deseti druhů a chtějí, aby si je dítě zapamatovalo. To nefunguje. Dítě se učí tím, že něco dělá, ne tím, že poslouchá. Hra musí být postavená tak, aby si strom sám našlo, ohmatáno, očichalo a zařadilo. Jinak si zapamatuje maximálně dvě věci a zbytek spadne do zapomnění.

Vyhněte se dvěma chybám. První je příliš mnoho druhů najednou. Stačí tři až čtyři stromy na jednu vycházku. Druhá chyba je testování. Jakmile se dítěti zeptáte „jak se ten strom jmenuje?", přepnete mozek do režimu zkoušky a radost zmizí. Místo toho řekněte: „Podívej, tenhle má kůru jako krokodýlí hřbet." Dítě samo řekne název, když si ho spojí s představou. Pokud ne, nic se neděje. Vracíte se k tomu příště.

rekonstrukce koupelny krok za krokemčněte tím, že si stoupnete k oknu, ze kterého se bude nejčastěji kontrolovat průběh hry. Zaznamenejte si výšku očí a úhel pohledu. Pak obcházejte pozemek a hledejte místa, která jsou z tohoto konkrétního bodu vidět celá – ne jen částečně. Typická chyba je vybrat místo podle toho, jak vypadá zvenku, a teprve doma zjistit, že ho zakrývá střecha, strom nebo změna terénu. Výhled z okna se nedá dodatečně „vylepšit" jen tím, že se budete naklánět.

Pexeso zná skoro každý. Klasická hra s dvojicemi obrázků funguje na jednoduchém principu: otáčíte dvě kartičky, hledáte shodu a snažíte se zapamatovat si, co kde leží. Právě v tom je její síla i past. Po pár sehráních se totiž děti naučí pozice nazpaměť a hra ztratí smysl. Řešením není kupovat další sadu, ale upravit pravidla nebo si vyrobit vlastní variantu. Výroba zabere odpoledne a výsledek vydrží roky.

První úkol postav na barvě kůry. Ne na názvu. Zadej dětem, ať najdou tři stromy s hladkou šedou kůrou a tři s hrubou tmavou. Až je najdou, teprve pak řekni, že hladká patří buku a hrubá dubu. Tím se vyhneš typické chybě, kdy dítě slyší název dřív, než strom vidí. Mozek si tak spojí slovo s konkrétním vjemem, ne s prázdným pojmem. Stejně funguje i vůně: rozemněte jehličnan mezi prsty a nechte dítě hádat, jestli je to smrk, nebo borovice. Smrk píchá a voní ostře, borovice je měkčí a sladší.

Praktická pomůcka: vezměte si s sebou obyčejnou papírovou pásku a na každý nový strom nalepte kousek s krátkým symbolem, který dítě vymyslí. Nemusí to být název. Může to být čára, tečka, srdíčko. Po návratu doma si dítě nakreslí vlastní atlas. Tím se informace uzamkne do dlouhodobé paměti mnohem lépe než opakováním jmen. A vy máte jistotu, že si příště vzpomene, i když strom uvidí z dálky.

Úkoly, které zvládne i tříleté dítě Připrav si předem pět až sedm kartiček s jednoduchými úkoly. Ne s názvy stromů, ale s činnostmi. Například: najdi strom, který má listy jako srdíčka. Najdi strom, pod kterým jsou šišky. Najdi strom, jehož listy se ve větru třesou. Tyto úkoly nutí dítě pozorovat detaily, které běžně přehlédne. Pokud jde o lípu, dítě si zapamatuje srdíčko, ne slovo lípa. A to je správně. Název přijde později sám, když se dítěti vrátí vzpomínka na tvar.

Poslední věc: počasí a roční období hrají větší roli, než se zdá. V zimě poznávejte podle pupenů a kůry, na jaře podle květů, na podzim podle plodů a listů. chtít poznávat listnáče v lednu podle listů, narazíte. Přizpůsobte úkoly tomu, co les právě nabízí. Vždycky existuje něco, co dítě zaujme. Jen to nesmí být nuda z úložné prostory v malém bytěýčtu deseti jmen, která si stejně nezapamatuje.