Když si vedoucí nemůže zapamatovat jména, pomůže hra s rytmem > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Pro menší děti je vhodná hra s hadicí a kropícím nastavcem. Nastavte jen jemný rozptyl, ne proud. Dítě běhá pod vodou a voda padá na trávu. Po pěti minutách hadici zavřete a nechte děti hrát si s mokrou trávou nebo s vodou v nádobě. Častá chyba je nechat hadici puštěnou i během přestávky. Stačí zavřít kohoutek a spotřeba klesne okamžitě.

Děti často odcházejí od hry dřív, než se pořádně rozjedou. Není to nevděčnost ani rozmazlenost. Ve věku kolem čtyř až osmi let je pozornost krátká a mozek potřebuje rychlou zpětnou vazbu. Pokud hra nabízí první zajímavý moment až po deseti minutách, rekonstrukce Koupelny Krok za krokem většina dětí to vzdá předtím, než se k němu dostane. První krok tedy není nutit je vydržet, ale zkrátit cestu k zábavě.

Jak poznat hru, kterou dítě opravdu zvládne Než hru koupíte nebo vytáhnete z police, projděte si ji z pohledu dítěte. Kolik kroků musí udělat, než se dostane k tahu? Pokud musí nejdřív hodit kostkou, pak posunout figurku, pak něco najít a ještě si pamatovat, co měl, je to na předškoláka moc. Dobrá hra pro tento věk má jeden jasný úkon na tah a okamžitou zpětnou vazbu. Dítě musí vidět, co se stalo, hned – ne až po třech kolech.

Štafety na malém prostoru fungují, když se střídá rychlá akce s krátkým odpočinkem. Po každé hře zařaďte dvě minuty volna a poté vyměňte pořadí hráčů. Děti tak zůstanou v pohybu a zároveň se naučí čekat, až na ně přijde řada. Deset metrů není překážka, pokud se předávka odehrává v klidu a podle jasných pravidel.

Nakonec počítejte s počasím. Vítr rozhazuje fáborky a déšť rozmáčí papírové kontroly, proto používejte zalaminátované kartičky a přírodní materiály, které vydrží. If you have virtually any queries regarding where by in addition to how to work with http://bookmarkingcentrals.com, you are able to e-mail us at our web page. Pokud fouká silněji, buzola se může rozechvívat a střelka se neustálí. V takovém případě hru zkraťte nebo ji přesuňte do závětří. Orientační hra s buzolou není o tom, kdo doběhne první, ale o tom, kdo se naučí číst směr a terén. Když to děti pochopí, bude je to bavit i bez soutěžení.

Třetí věc je počet hráčů a role dospělého. Předškolák potřebuje, aby byl dospělý u hry přítomný, ale ne aby hrál za něj. Typická chyba je, že rodič dítěti napovídá tahy, aby hra „lépe odsýpala". Tím ho připraví o jediné, co ho má naučit – rozhodovat se sám. Nechte ho udělat i špatný tah. Následek ve hře je nejlepší učitel.

Pro dlouhodobé zapamatování si veďte jednoduchý sešit nebo poznámkový blok, kam si ke jménu napíšete vždy jednu větu z úvodní hry. Neopisujte celý seznam, jen nové lidi. Po měsíci si projděte jen ty, které jste od té doby neviděli. Pokud si je nevybavíte, zahrajte si stejnou hru znovu v menší skupině. Opakování v novém kontextu funguje lépe než memorování. Vyhněte se ale tomu, abyste si vedli databázi bez kontextu – holý seznam jmen bez příběhu vyprchá do dvou týdnů.

Začněte tím, že si jména spojíte s konkrétním místem v prostoru. Když nový člověk vejde do kanceláře, položte ho mentálně ke konkrétnímu předmětu: ke skříni, k oknu, k věšáku. Při dalším setkání si prostor vybavíte a jméno se vrátí s ním. Tato metoda je spolehlivější než opakování seznamu před spaním, protože mozek si prostorové informace drží automaticky. Vyhněte se ale přeplnění – víc než tři nová jména na jedno místo se začnou míchat.

Během hry dodržujte několik pravidel, která zabrání zmatkům. Děti vyrážejí v rozestupech alespoň dvou minut, aby se nekopírovaly. Na každé kontrole je čeká jednoduchý úkol – například spočítat, kolik kroků ušly od předchozího bodu, nebo nakreslit, co vidí na obzoru. Tím si ověříte, že skutečně dorazily na správné místo, a zároveň si odpočinou. Nikdy nedávejte dětem úkol, který vyžaduje přesné měření vzdálenosti v metrech; to je pro osmileté zbytečně náročné a vede k frustraci. Místo toho je naučte odhadovat vzdálenost podle počtu dvojkroků a podle času chůze.

Nejčastější chyba při výběru je orientace podle věku na krabici. Ten údaj je hrubý odhad pro průměrné dítě a vaše dítě průměrné být nemusí. Mnohem spolehlivější je sledovat, co dítě zvládá rukama a co udrží v hlavě. Předškolák obvykle pozná barvy a základní tvary, spočítá do deseti, rozliší velké a malé, najde stejné obrázky. Neudrží ale pravidla, která mají víc než dvě až tři podmínky, a nedokáže plánovat tah dopředu. Hra, která vyžaduje strategii, ho přivede k frustraci, i když je jinak krásná.

Před hrou si projděte trasu sami a změřte skutečné azimuty. Běžte přitom pomalu a zastavujte se na místech, kde si dítě bude muset poradit. Typická chyba je, že dospělý změří azimut z místa, které dítě najde o pět metrů jinde. Rozdíl pěti metrů při špatném směru udělá po stu metrech odchylku klidně dvacet metrů. Proto na startu vždy ukažte, kde přesně má dítě stát, a označte to kamenem nebo klacíkem. Také nezapomeňte, že buzola ukazuje sever magnetický, ne geografický. Pro dětskou hru to nevadí, ale pokud budete pracovat s mapou, kde je zakreslený jiný sever, musíte na to upozornit.