Když chodba nekončí zdí, jak si hrát bez nárazu
페이지 정보

본문
Základ je nejdůležitější. Vyznačte trasu provázkem, sejměte drn a srovnejte terén. Do 10 cm hlubokého pásu nasypte písek nebo jemný štěrk a udusejte. Na to položte prkna, fošny nebo zbytky dlažby. Dřevo natřete proti vlhkosti, jinak do roka shnije. Šířka podkladu má být aspoň o 10 cm větší než kolejivo na každé straně, aby se dráha nerozjela. Spád udělejte jen nepatrný, maximálně dva centimetry na metr. Větší sklon znamená, že vozík ujíždí a vy ho pořád taháte zpátky.
Úzká chodba, která nekončí zdí, ale třeba dveřmi, oknem nebo odbočkou, svádí k běhu. Jenže stěny jsou blízko, podlaha bývá kluzká a náraz do futra bolí. Než začnete hrát, projděte chodbu bosky nebo v ponožkách a najděte všechny hrany. Zkontrolujte, zda někde netrčí klika, práh nebo ostrý roh. Nesnažte se hru zrychlovat dřív, než znáte povrch. Typická chyba je hrát hned na plný výkon.
Nejčastější chyby: příliš úzký rozchod, chybějící drenáž pod kolejivem a zapomenuté upevnění. Dráha pak po prvním dešti plave nebo se rozjede do strany. Další chyba je ostrý spád do zatáčky – vozík vykolejí právě tam. Když stavíte na trávě, nechte pod dráhou pruh bez porostu, jinak se lišty zvednou. A pokud má dráha sloužit dětem, svařte nebo sešroubujte všechny spoje tak, aby se nedaly rozebrat silou.
Hotovou dráhu zkuste nejdřív s prázdným vozíkem, pak teprve s nákladem. Postupně přidávejte zátěž a sledujte, kde se koleje rozjíždějí. Opravte to hned, dokud je vše přístupné. Dráha z toho, co je po ruce, nemá vydržet věčně – má sloužit teď a ukázat, co funguje. Když se osvědčí, můžete ji po částech nahradit trvanlivějším materiálem, ale princip zůstane stejný: pevný podklad, správný rozchod a žádné ostré zatáčky.
If you beloved this report and Wirsuchenjobs.De you would like to get more info about http://bookmarkingcentrals.com/user/lamardove369/history/ kindly check out our page. Kolejivo z latí, trubek nebo hadice Nejrychlejší je dřevěné kolejivo. Vezměte dvě latě 4 × 4 cm a přišroubujte je na příčné pražce z prken. Rozchod zvolte podle vozíku, obvykle 20–30 cm. Latě nestačí jen položit, vruty je připevněte k pražcům a pražce k podkladu. Kovové trubky nebo zahradní hadice fungují jako vodicí lišty pro kola s drážkou. Hadici položte do písku, aby se neposouvala, a konce zatěžkejte cihlou. Pozor na ostré hrany trubek – kolo se do nich zařízne a vykolejí.
Krátké věty vyhrávají. Dlouhá souvětí s výjimkami a odkazy na další články nikdo nedrží v hlavě. Rozdělte pravidlo na jednotlivé kroky a každý krok pojmenujte jednou větou. Vyhněte se slovům jako „případně", „obvykle" nebo „podle okolností" – vnášejí nejistotu. Pokud nutně potřebujete výjimku, uveďte ji hned za pravidlem, ne o tři odstavce dál. Používejte stejné termíny pro stejné věci, jinak vzniká zmatek.
Vyzkoušejte hru nejdřív nanečisto bez dětí. Zahrajte si sami nebo s partnerem, ať víte, kde se zaseknete. Pak ji ukažte dítěti, ale nechte ho nejprve jen pozorovat. Teprve potom ho zapojte. První hra by měla skončit dřív, než dítě omrzí. Když vidíte, že přestává vnímat, řekněte: „Ještě jedno kolo a končíme." Dítě se tak učí, že hra má konec, a ne že je to nekonečná otrava.
Pro dva a více dětí se hodí hry s pravidly na krátkém úseku. Například „na krále": jeden stojí na konci chodby, ostatní se ho snaží obejít, ale nesmí se ho dotknout. Délka chodby tady není nevýhoda – naopak nutí děti přemýšlet, kudy projít. U předškoláků zkraťte vzdálenost a povolte dotyk ramenem. U starších přidejte pravidlo, že se nesmí mluvit, což hru prodlouží a ztiší.
Oblouky nedělejte příliš ostré. Poloměr pod 60 cm znamená, že delší vozík drhne o vnitřní lištu. Každý spoj kolejiva podepřete, jinak se časem prohne. Mezi jednotlivými díly nechte malou mezeru, aby dráha při dešti nepopraskala. Přechod z pevného podkladu na hlínu zpevněte betonovým prahem nebo větším kamenem.
Zahradní dráha nemusí vzniknout z kupovaných dílů. Stačí se rozhlédnout po dvoře, dílně nebo po tom, co zbylo po předchozích pracích. Rozhoduje pevný podklad, dostatečně široký násep a jednoduché kolejivo, které udrží kola v drážce. Vyberte si jeden typ vozíku – kolečko, zahradní vláček, nebo dřevěná autíčka – a teprve podle něj volte šířku. Když začnete kolejí a vozík dokoupíte později, budete předělávat skoro všechno.
Překážková dráha z polštářů a ručníků funguje nejlépe. Polštáře položte střídavě – jeden na zemi, druhý na židli, třetí na skříňku. Dítě má za úkol přejít z jednoho konce nábytek na míru druhý, aniž se dotkne podlahy. U menších dětí držte ruku nebo položte na zem křídou čáry, po kterých se smí šlapat. Typická chyba: příliš mnoho překážek najednou. Čtyři stačí, jinak se dítě zasekne a přestane ho to bavit.
- 이전글Keller-Trocknung im Winter: Luftfeuchte managen oder Schimmel riskieren? 26.09.14
- 다음글Na závěr: teplá žlutá není zastaralá a studená bílá není moderní. Jsou to nástroje. Rozhodujte se podle činnosti, vzdálenosti od zdroje a barvy povrchů. Světlé stěny s studenou bílou zesílí dojem chladu, tmavé dřevo s teplou žluto 26.09.14
댓글목록
등록된 댓글이 없습니다.
