Když doma hrozí nuda, kam vyrazit s dětmi ven > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Na závěr platí, že méně pravidel znamená delší hru. Připravte si tři pomůcky – provaz, křídu a míč – a vystačíte na celé odpoledne. Pokud se děti začnou hádat o pořadí, udělejte pauzu a vraťte se k jednoduché hře, kterou zvládnou všichni. Dvorek není hřiště s rozhodčím, ale místo, kde se dá hrát tak dlouho, dokud je o to zájem.

Než se vrátíte z lesa, je dobré vědět, co vlastně sbírat. Děti chtějí nosit domů všechno, ale mokré listí, shnilé plody a kameny s mechem jsou za hodinu na odpis. Berte jen to, co vydrží: šišky, kaštany, žaludy, suché větvičky, kůru z padlých stromů, mech ze země (ne ze skal), suché listy, bukvice, šípky a jeřabiny. Vyhněte se všemu, co je mokré, plesnivé nebo lepivé — doma z toho bude zápach a plíseň do druhého dne.

Doprovod je nutný. Pro děti do osmi let jeden dospělý na dvě až tři děti, starší zvládnou dvojice. Doprovod nejde s nimi, ale kousek za nimi, aby zasáhl, když se dítě zasekne, ale nechal ho projít úkolem samotné. Vedoucí na stanovišti nesmí dítě posílat dál, dokud nedorazí doprovod. Tohle jedno pravidlo zabrání tomu, aby se někdo v půlce trasy otočil a šel zpátky sám.

Kam se dívat a jak měnit směr Oči patří na místo, kam dopadne další noha, ne na obzor. Na mokré trávě hledejte tmavší fleky, kde je bláto nebo holá zem, a vyhýbejte se jim. Vyhýbejte se také spadanému listí, které klouže ještě úložné prostory v malém bytěíc než tráva. Při změně směru nikdy nešlapejte na vnější hranu chodidla. Místo toho zpomalte, snižte těžiště a otáčejte se celým tělem. Prudké řezy do stran jsou na mokré trávě nejčastější příčinou výronu kotníku. Pokud běháte v kopcovitém terénu, používejte hole – rozdělí váhu a výrazně sníží riziko pádu.

Nejčastější chyba je sbírat přírodniny po dešti. Mokré listí se slepí a zplesniví, kaštany změknou a špejle v nich nedrží. Druhá chyba je nechat děti pracovat s tavnou pistolí bez dozoru — hrot pálí i při nízké teplotě. Třetí je lepit na papír, který se kroutí; používejte tvrdý karton nebo dřevěnou desku. A čtvrtá: přírodniny z lesa nenechávejte v uzavřené krabici, potřebují vzduch.

Patnáct věcí, které opravdu fungují 1. Ježek z kaštanu a špejlí — tělo z jednoho velkého kaštanu, bodliny z půlených špejlí. 2. Panáčci z žaludů — hlava, trup, nohy, spojené špejlí. 3. Loďka z kůry — kůra jako trup, list jako plachta, větvička jako stěžeň. 4. Obrázek z listů — listy se lepí na tvrdý papír, překryjí se průhlednou fólií. 5. Šišková zvířátka — šiška jako tělo, žalud jako hlava. 6. Korálky z jeřabin — přes den usušit, pak navlékat na nit. 7. Mechový terárium v zavařovačce — mech, pár kamenů, víčko. 8. Mandala z přírodnin na zemi — bez lepení, jen skládat do kruhu. 9. Domeček pro skřítka — z větviček a kůry, slepený tavnou pistolí. 10. Razítka z půlených jablek a brambor — barva, papír, hotovo. 11. Obrázek z bukvic — lepí se na karton, dobře drží. 12. Zvířátka z listů — list jako křídlo, kaštan jako tělo. 13. Věnec z větviček — ohýbat za vlhka, pak usušit. 14. Svíčka v kaštanu — vydlabaný kaštan, malá svíčka, jen pod dohledem. 15. Koláž z kůry — kůra se láme na kousky a lepí na podklad.

Světlo, které prozradí víc než tmu Nejčastější chyba je příliš silné světlo na stanovištích. Bílé reflektory oslní a dítě pak nevidí nábytek na míru cestu mezi stanovišti, což je paradoxně nejnebezpečnější úsek. Použijte malé svítilny s teplým světlem, které osvítí jen místo úkolu. Mezi stanovišti nechte slabé orientační světlo – například svíčku v zavařovačce postavenou na zemi. Děti tak jdou po světlech a nemusí tápat.

Hra na sochy je nenáročná na prostor. Pustíte hudbu, dítě tančí na místě, když hudbu vypnete, ztuhne. Kdo se pohne, vypadává. V malém bytě místo tance použijte poskoky, dřepy nebo mávání rukama. Pokud máte sousedy pod sebou, domluvte si čas – dvacet minut stačí a je to slušnost. Další možností je „co slyším": dítě zavře oči a podle zvuků (klíče, tekoucí voda, kroky) hádá, co se děje. Na chodbě to jde výborně, protože zvuky se odrážejí od stěn.

Začněte tím, že si před hrou rozdělíte dvorek na dvě zóny. Jedna menší a bezpečná pro malé děti, druhá větší pro ty starší. Vyznačte hranici provazem nebo lajnou křídou. Malé děti mají tendenci utíkat za staršími, proto je hranice musí být vidět a dospělý u ní občas stát. Typická chyba je nechat děti, ať si prostor rozdělí samy – starší zaberou všechno a menší se přestanou zapojovat.

Doma přírodniny nejdřív proberte a nechte přes noc proschnout na novinách. Teprve pak se dá lepit. Pokud lepíte hned, tavné lepidlo se na vlhkém povrchu nechytí a děti to po pár minutách vzdají. Kaštany a žaludy stačí propíchnout špejlí nebo slabým vrtákem, ale u malých dětí raději použijte tavnou pistoli s krátkým hrotem a držte jim ruku. Silné lepidlo na dřevo je pomalejší a děti u něj nevydrží sedět.

If you cherished this article and also you would like to acquire more info about http://bookmarkingcentrals.com/user/chiclaude349/history/ i implore you to visit our own web page.