Co zrobić, aby přehazovaná nebolela od prvního tréninku? > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Kde hrát, když není po ruce hřišt

Nakonec si najdi parťáka a hrajte na malém hřišti s nízkou sítí. Neřešte skóre, ale výměny. Každá výměna nad tři odbití je úspěch. Po tréninku protáhni předloktí a ramena, aby nebolela další den. Když vydržíš dva týdny po deseti minutách denně, přehazovaná přestane bolet a začne fungovat jako hra, ne jako trest.

Jak vybrat místo, které vydrží aspoň dvě hodi

Tichá pošta s pohybem. Děti stojí v řadě za sebou. První ukáže druhému krátký pohyb, ten ho předá dál. Poslední ho předvede a porovná se s originálem. In case you have any kind of inquiries with regards to exactly where as well as tips on how to employ zde, you possibly can call us with our internet site. Menší děti mohou stát na konci a jen předvádět, starší vymýšlejí pohyby. Hra nevyžaduje pomůcky a funguje i ve chvíli, kdy je venku horko a běhání už je moc. Pokud se řada příliš dlouhá, rozdělte ji na dvě skupiny a porovnávejte, která předala pohyb přesněji.

Vyzkoušejte hru nejdřív sami, nebo s jedním dítětem. Zahrajte si ji nahlas a všímejte si, kde se musíte vracet k pravidlům. Každé takové místo znamená, že pravidlo je nejasné, ne že dítě neposlouchalo. Zapište si věty, které jste museli říct víckrát, a převeďte je do pravidlového textu. Vyhněte se formulacím jako „hráč může, pokud chce" – děti potřebují jasné ano/ne.

Přehazovaná vypadá na videích snadno, ale první pokusy bývají tvrdé. Míč bolí, ruce přestávají poslouchat a hlava ztrácí orientaci. Dobrá zpráva: nejde o talent, ale o techniku. Když začneš správně, bolestivé začátky se výrazně zkrátí. Klíčem je trpělivost s malými kroky a odpor k chaosu.

Typická chyba je odbíjení jednou rukou nebo pěstí. To bolí a míč letí mimo. Další chybou je stát na rovných nohou a čekat, až míč přiletí přímo na ruku. Musíš se mu aktivně postavit, mírně pokrčit kolena a přesunout váhu na přední část chodidel. Nesnaž se míč chytat a házet jako v házené. Přehazovaná je o odbití, ne o chytání.

Vybíjená vypadá jako jednoduchá hra, ale její průběh se zásadně mění podle toho, kolik lidí stojí na hřišti. Se třemi hráči vzniká něco jiného než s patnácti. Kdo to ignoruje a hraje pořád stejně, připraví se o napětí i o férovost. Nejde přitom o složitá pravidla, stačí byt v panelákuědomě zvolit variantu, která sedí na velikost skupiny.

Nejdřív si najdi klidnou stěnu nebo zeď, kde můžeš odbíjet míč sám. Postav se metr od stěny, míč drž v obou rukou před hrudníkem. Nadhazuj ho jen nízko, aby dopadl do prostoru mezi rameny a pasem. Odbíjej ho spodkem předloktí, ne dlaněmi. Lokty drž u sebe a pohyb vychází z ramen, ne z loktů. Cílem je dostat míč zpět na zeď, ne ho rozbít.

Proč je lepší začít s nafukovacím míčem než s těžkým Tvrdý míč na přehazovanou bolí, dokud nemáš správný postoj a odhad. Začni s lehčím nafukovacím míčem nebo s míčem na volejbal, který je měkčí. S ním si osvojíš pohyb bez otlaků a strachu. Teprve když zvládneš deset odbití za sebou bez pádu, přejdi na standardní míč. Mnoho začátečníků to přeskočí a pak se diví, že je odbíjení bolí a přestává je bavit.

Když zvládneš odbití o zeď, přidej pohyb do stran. Dva kroky vlevo, odbij, dva kroky vpravo, odbij. Tím se učíš dostat se pod míč dřív, než spadne. Poté zkus nadhazovat si míč sám před sebou a odbíjet ho střídavě pravou a levou stranou předloktí. Počítej, kolikrát za sebou udržíš míč ve vzduchu. Deset je slušný začátek, dvacet znamená, že máš základ.