Křídou po chodníku: co vydrží a co se rozmaže > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Začněte tím, že omezíte nabídku, ne že ji rozšíříte. Když dáte dítěti na stůl deset hraček, chvíli je přehazuje a pak odejde. Když mu dáte jen krabici, pár korků a provázek, často vydrží mnohem déle. Stejně to platí pro výtvarné potřeby: místo velké sady pastelek položte na stůl jen tři barvy a jeden formát papíru. Omezení nutí přemýšlet. Děti do zhruba šesti let potřebují u aktivity dospělého poblíž, ale ne jako režiséra. Stačí, když si sednete s knihou nebo s vlastní prací do stejné místnosti. Vaše soustředění je pro ně silnější signál než slovní vysvětlování.

Než začnete tvořit, proberte materiál. Šišky a žaludy před použitím prohlédněte, jestli v nich nežije hmyz nebo plíseň. Pěkná šiška s bílým povlakem vypadá dekorativně, ale za týden zplesniví i s výrobkem. Kameny a větvičky opláchněte a nechte uschnout. Listy, které mají vydržet, vložte mezi noviny a zatížíte knihami na dva až tři dny, jinak se při lepení zkroutí a odpadnou. Větvičky lámejte na délku, kterou děti udrží v ruce — příliš dlouhé pruty se při hře zlomí a dítěti zůstane v ruce jen špička.

Největší chybou je nutit dítě do hry, když chce spát. Nemocný organismus potřebuje odpočinek víc než zábavu. Pokud dítě odmítá, nabídněte jen poslech. Můžete číst krátkou pohádku nebo pustit zvukovou nahrávku, ale osvětlení v obývákuždy jen jednu krátkou. Dlouhé příběhy děti rozruší a pak nemohou usnout. Stejně tak nepoužívejte hry, které vyžadují rychlé reakce nebo soutěžení. Prohrávat v horečce nikoho nebaví.

Pantomima vypadá jednoduše: člověk nic neříká a jen předvádí. S dětmi ale rychle poznáte, že právě absence slov je to nejtěžší. Děti chtějí mluvit, komentovat, napovídat. Úkolem vedoucího nebo rodiče není hru řídit, ale nastavit jasná pravidla a pak do ní vstupovat co nejméně. Začněte vždy krátkou rozcvičkou obličeje a těla: kroužení rameny, nafukování tváří, předvádění emocí před zrcadlem. Teprve pak má smysl hrát scénky.

Nebe, peklo, ráj a další klasiky: nakreslete obdélník rozdělený na dvě poloviny, do jedné napište NEBO, do druhé PEKLO. Hráč hodí kamínek, musí přeskočit pole s nápisem a cestou zpět sebrat kamínek. Kdo šlápne na čáru, jde na začátek. Tuhle hru zvládnou i předškoláci, pokud pole uděláte aspoň dvakrát větší než chodidlo.

Nejčastější chyba je kopírovat pravidla z velkého hřiště. Ve dvou nemá smysl hrát na body do jedenácti, když jeden vyhrává 11:0. Místo toho zvolte časový limit — například šest minut na výměnu a pak si role vyměňte. Nebo hrajte na počet úspěšných výměn: deset výměn bez chyby a máte splněno. Tím zmizí tlak na výsledek a oba zůstanou v tempu. Další častá chyba je příliš silný první úder. Ve dvou se nevyplatí tlačit na soupeře hned; začněte pomalu a zvyšujte tempo až po rozehřátí.

U teenagerů vsaďte nábytek na míru ironii a nadsázku. Zadávejte situace ze školního prostředí, ale i vážnější témata, pokud na ně má skupina chuť. Nechte je samotné vymyslet, co budou hrát, a jen jim hlídejte čas. Častá chyba je, že dospělý do scénky vstoupí a začne radit uprostřed. Lepší je nechat děti dokončit, i když to skřípe, a rozebrat to až potom. Pantomima učí trpělivosti a vnímání druhého, a to se nejlépe naučí tam, kde je prostor pro vlastní chybu.

Hry, které zvládne nakreslit kdokoli Škrtni a skákej: nakreslete mřížku zhruba metr na metr, do každého pole napište číslo nebo písmeno. Dítě hází kamínkem, skáče po jedné noze do pole a zpět. Chyba je, když se dotkne čáry nebo přešlápne. Pro menší děti dělejte pole větší a vynechte čísla – stačí barvy. Typická chyba je příliš tenká čára; po deseti skocích se smaže a hra ztratí pravidla.

Překážková dráha: spojte několik her do jedné linky. Start, tři skoky po jedné noze, obrat, cik-cak mezi tečkami, deset dřepů, cíl. Křídou stačí tečky a šipky. Dráhu stavte tak, aby se děti nepotkaly proti sobě – vyhnete se srážkám a hádkám. Po každém kole čáry obtáhněte znovu, jinak se dráha během chvíle slije do šmouhy.

Věk určuje, co děti unesou Šest až osm let je ideální věk na dvojice a krátké dialogy beze slov. Děti už vydrží spolupracovat a dokážou se domluvit pohledem. Zkuste situace, kde se něco pokazí: rozbitý hrnek, ztracený míč, uvíznutý zip. Nechte je hrát dvě minuty a pak se jen zeptejte, co se vlastně stalo. Ptejte se obecně, ne „co jsi předváděl", ale „co se tam přihodilo". Děti tak dostanou prostor popsat vlastními slovy, co chtěly sdělit, a vy zjistíte, jestli bylo zadání srozumitelné.

Křída na chodníku funguje jen do prvního deště nebo do chvíle, kdy po hřišti přejede kolo. Přesto je to nejdostupnější hračka na ven. Aby kresby vydržely aspoň odpoledne a hry bavily i děti, které u ničeho nevydrží, je potřeba vyřešit dvě věci: povrch a pomůcky.

If you loved this report and you would like to get extra information pertaining to navštívit stránku kindly go to the website.