Proč lidé pravidla nechápou, i když je slyší? > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Lisování rozhoduje o tom, jestli karty přežij

Prostor deseti metrů stačí i na štafetu ve dvou družstvech proti sobě. Rozdělte hráče na dvě poloviny, každá stojí na jedné straně. For more in regards to rady pro rekonstrukci visit the website. Kolík putuje tam a zpět. Na deseti metrech se družstva nepotkají, pokud každé běží ve svém pruhu. Pruhy vyznačte křídou nebo provazem. Šířka pruhu by měla být alespoň jeden metr. Pokud je pruh užší, hráči do sebe narazí. Po každém kole vyměňte běžce, aby se zapojili všichni.

Na co si dát pozor při samotné hře: neber karty mokrýma rukama, neskládej je do vějíře a nenechávej je na přímém slunci, kde se fólie i lepidlo rozpustí. Pokud hrajete venku, vezmi si na karty pevnou krabici, ne gumičku — gumička okraje zmačká a zničí. A když některý list praskne, nevadí: vyměň jen ten jeden kus za nový, zbytek sady funguje dál.

Většina vysvětlování pravidel selhává ve chvíli, kdy předpokládáme, že posluchač má stejné znalosti jako my. Pokud mluvíte o pravidlech bez kontextu, lidé si domýšlejí význam a vytvářejí si vlastní verze. Než začnete cokoli vysvětlovat, zjistěte, co už druhá strana ví. Položte jednoduchou otázku: „Co si představuješ pod pojmem…?" Odpověď vám ukáže, kde jsou mezery. Teprve pak stavte vysvětlení na tom, co už lidé znají.

Pozor na typickou chybu: rodič ukazuje prstem. Tím dítěti předáte řešení a ono jen potvrdí, co vidělo. Místo toho se ptejte otázkou, která neprozradí odpověď — „Je to nahoře, nebo dole?", „Je to větší, nebo menší?". Tím ho vedete k vlastnímu hledání. Stejně tak nechte dítě popsat, co vidí, než odpoví. Slovní popis zvyšuje přesnost vnímání a zpomaluje unáhlené typy.

Třetí hrou je „mrazík se záchranou". Kdo je chycen, zůstane stát s rozpaženýma rukama. Osvobodit ho může jen dvojice, která se chytne za ruce a proleze mu pod pažemi. Tím vzniká tlak na domluvu: jedno dítě samo nikoho nevysvobodí. Pozor http://bookmarkingcentrals.com/user/terricollick/history/ na počet pronásledovatelů. Ve skupině do dvanácti dětí stačí jeden, jinak se hra zvrhne v paniku a děti přestanou vnímat prostor kolem sebe.