Šišky, klacky a kamínky: co si z přírody vzít a co nechat na místě > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když protest přijde, nereagujte hned trestem ani ústupkem. Řekněte: „Vidím, že se ti to nelíbí. Zahrajeme to ještě jednou a pak si řekneme, co bylo nefér." Dejte dítěti prostor pojmenovat, co mu vadí. Často zjistíte, že protestuje proti způsobu, jak zařídit malou kuchyniým jste změnu podali, ne proti změně samotné. Opravte tón, ne pravidlo.

První možností je podáosvětlení v obývákuání nohama. Postavte se proti sobě na vzdálenost dvou kroků a posílejte sáček po zemi. Pravidlo zní: sáček se musí dotknout podlahy mezi vámi, ne stěny. Kdo ho pošle výš, ztrácí bod. Tím se přirozeně snižuje síla úderu a hra zůstává v chodbě. Druhou variantou je házení na cíl. Na jednu stěnu položte ve výšce kolenou papírový terč a házejte z místa. Když míč mine, nesmí se odrazit barvy stěn do obýváku strany — proto ho házejte spodem, ne vrchem.

Přírodní materiál láká k použití, protože nic nestojí a děti ho milují. Jenže sběr v lese má jasná pravidla a většina sporů vzniká právě kvůli nim. Jiné je nasbírat pár šišek na hraní na zahradě a jiné odnést si domů půlku lesa. Rozdíl není v druhu materiálu, ale v množství a v místě, odkud ho vezmete.

Základní hra pro dva až čtyři hráče se jmenuje „tichá stopa". Jeden stojí na začátku chodby, ostatní na konci. Hráč na začátku pomalu našlapuje dopředu a snaží se dostat co nejblíž k protějšímu konci, aniž by se kdokoli pohnul. Kdo stojí na konci, sleduje jeho chodidla a tleskne, když uslyší šouravý krok. Ten, kdo šel, se vrací na start. Cílem není vyhrát, If you liked this article and you also would like to receive more info concerning přejít na web i implore you to visit the webpage. ale udržet rovnováhu a přesně odhadnout vzdálenost ke zdi nebo k futru. Počítejte kroky nahlas.

Osvědčené postupy, které zvládne i tříleté dít

Nakonec se ptejte dětí, co je na hře bavilo a co ne. Odpovědi bývají překvapivě konkrétní a často ukážou, že problém není v délce, ale v nějakém detailu, který dospělý přehlédne. Když dítě řekne ???nebaví mě čekat, než na mě přijde řada", máte řešení hned. Když řekne „je to moc těžké", uberte obtížnost. Cílem není odehrát celou hru, ale udržet chuť si ji zahrát znovu.