Na závěr platí, že štafeta na malém prostoru je víc o souhře než o kondici. Deset metrů je málo na to, aby se někdo unavil, ale dost na to, aby se ukázalo, kdo poslouchá pokyny. Před hrou vždy zkontrolujte, že na zemi nejsou kluzká míst > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Základ je zvolit pomůcku, která se v prostoru chová předvídatelně. Molitanový míček nebo látkový sáček padá pomalu, takže ho stihnete zpracovat dřív, než narazí. Tenisák je na úzkou chodbu většinou příliš rychlý. Pokud už míč máte, dejte na podlahu podél stěn pruh koberce nebo karimatky. Tlumí odraz a zároveň chrání povrch i nábytek. Bez toho se každá hra zvrhne v honičku za míčem.

jak zařídit malou kuchyni nastavit bodové rozestupy, aby nikdo neztratil motivaci Velká chyba je nechat první tým odskočit o desítky bodů hned první den. Rozdíly mezi týmy by měly být malé, ideálně do pěti bodů. Pokud se jeden tým výrazně vzdálí, ostatní přestanou hrát naplno. Řešením je bodovat každou aktivitu zvlášť a body přidělovat s malým rozptylem. Například za první místo tři body, za druhé dva, za třetí jeden. Když se sečtou za celý den, rozdíl nebude demotivující.

Bodování v táborové hře rozhoduje o tom, jestli děti budou hrát s nadšením, nebo jestli se po prvním dni přestanou snažit. Nejde o to vymyslet dokonalý systém. Jde o to nastavit ho tak, aby každý viděl šanci uspět a aby se body daly získat i jinak než jen vítězstvím v soutěži.

Poslední past, do které se rodiny chytí, je snaha hru dotáhnout do dokonalosti. Vlastní desková hra nemusí vypadat jako z obchodu. Má bavit ty, kdo ji hrají, a být hotová. Jakmile funguje na tři kola a děti se dožadují další hry, je čas ji nechat být a hrát. Další nápady přijdou při hraní samy.

Základem je rozdělit body do několika kategorií. Soutěžní body za výhry by měly tvořit zhruba polovinu celkového hodnocení. Zbytek rozdělte na body za spolupráci, za plnění drobných úkolů během dne a za fair play. Tím se stane, že i tým, který nevyhraje žádnou velkou hru, může sbírat body průběžně. Konkrétně to znamená, že po každé aktivitě dostanou body nejen vítězové, ale i ti, kdo dodrželi pravidla nebo pomohli soupeři.

Třetí variantou je panák s překážkami. Mezi jednotlivá pole se položí klacíky, šišky nebo kamínky, které se nesmí při skoku shodit. Kdo překážku posune, ztrácí kolo. Hra se tím zpomalí a děti musí víc pracovat s rovnováhou. Pozor na kluzké předměty, například mokré listí. Překážky mají být nízké a lehké, aby při dotyku nepodrazily nohu. Vyplatí se hrát na trávě nebo na antuce, ne na hladkém betonu.

Na konci hry je dobré vyhlásit vítěze, ale také ocenit každý tým za něco konkrétního. Například za nejlepší spolupráci, za největší zlepšení nebo za dodržování pravidel. Tím se i poražení cítí, že jejich snaha měla smysl. Body pak nejsou jediným měřítkem úspěchu.

Menší děti berou hru smrtelně úložné prostory v malém bytěážně. Když prohrají, často se rozpláčou, rozzlobí se nebo chtějí hrát znovu, dokud nevyhrají. Není to známka slabosti ani rozmazlenosti. Do zhruba sedmi let dítěte se teprve vyvíjí schopnost vidět situaci očima druhého a udržet emoce na uzdě. Prohra je pro něj stejně reálná jako ztráta něčeho důležitého. První krok tedy není nic vysvětlovat, ale vydržet jeho reakci bez trestu a bez okamžitého řešení.

Na závěr platí, že štafeta na malém prostoru je víc o souhře než o kondici. Deset metrů je málo na to, aby se někdo unavil, ale dost na to, aby se ukázalo, kdo poslouchá pokyny. Před hrou vždy zkontrolujte, že na zemi nejsou kluzká místa nebo ostré hrany. Kolík by měl být lehký a hladký, ideálně dřevěný nebo plastový. Pokud hrajete s dětmi, zkraťte předávku na pět metrů a zvyšte počet opakování. Dospělí zvládnou i deset metrů, ale jen když dodrží pomalý start a přesnou předávku.

Důležité je také zveřejňovat průběžné pořadí. Děti mají přehled a vidí, že se mohou posunout. Vyvěste tabulku na viditelné místo a aktualizujte ji po každém bloku. Pokud někdo ztrácí, poradíte mu, co může zlepšit. Nikdy nezveřejňujte jen konečné pořadí dne, kdy už se nedá nic dělat.

Dalším praktickým krokem je zavést bonusové body za odvahu a kreativitu. Tým, který vymyslí vlastní řešení nebo se zapojí i ten nejmenší člen, dostane bod navíc. Tím se zapojí i děti, které nejsou sportovně nadané. Pozor na to, aby bonusy nebyly náhodné. Musí být jasně daná pravidla, za co se udělují, a vedoucí je musí udělovat spravedlivě. Jinak vznikne pocit křivdy.

Nakonec si pamatujte, že bodování má sloužit hře, ne hra bodování. Když děti vidí, že se body dají získat poctivě a že se pořadí může měnit, udrží chuť až do konce. Vyhněte se přehnané byrokracii a složitým tabulkám. Stačí jednoduchý přehled a jasná pravidla, která znají všichni předem.

In the event you adored this post and also you would like to receive details about http://Bookmarkingcentrals.com/user/terricollick/history/ generously visit the site.