Výhra pro jednoho, nebo pro všechny? Rozdíl v pravidlech > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Při výběru je dobré sledovat několik věcí. Za prvé, zda hra nevyžaduje příliš mnoho textu, pokud ji mají hrát menší děti. Za druhé, jestli má jasná pravidla pro případ, že se hráči nemohou dohodnout. Některé hry mají určeného vůdce, jiné se rozhodují hlasováním. Vyzkoušejte hru nejdřív v menší skupině, než ji představíte celé rodině. Častou chybou je hrát kooperativní hru příliš soutěživě a podsouvat ostatním, co mají dělat. Tím se z kooperace stane tichá rivalita a původní smysl se vytratí.

Štafeta na deseti metrech není o rychlosti, ale o přesnosti předávky a o tom, jak se vejdete do prostoru. Deset metrů je zhruba délka dvou zaparkovaných aut. Na takové ploše se dá udělat štafeta pro dva až šest lidí, pokud omezíte rozběh a soustředíte se na samotné předání. Základem je vyznačit start a cíl tak, aby mezi nimi zůstal pruh široký alespoň dva metry pro bezpečný pohyb. Na zemi stačí dvě značky – klidně PET lahve nebo kusy izolepy. Nikdy nedávejte značky přímo ke zdi, vzniká zbytečné riziko nárazu.

Pozornost a postřeh se nedají dětem „naočkovat" přednáškou. Rozvíjejí se opakovaným cvičením v krátkých dávkách, které dítě zvládne bez únavy. Ideální je 5–10 minut denně, vždy ve stejnou dobu, klidně před večeří nebo po příchodu ze školy. Delší sezení najednou vedou k poklesu výkonu a dítě si odnese pocit neúspěchu. Pokud se nedaří, zkraťte dobu, neberte motivaci.

Co si ověřit, než vyrazíte dál U vzdálenějších cílů si dopředu zjistěte, jestli je v okolí místo na občerstvení a kde jsou toalety. Nic nezkazí výlet tak rychle jako hodinové hledání záchodu s dítětem, které už to nevydrží. Dále zkontrolujte povrch. Beton a asfalt jsou rychlé, ale tvrdé při pádu. Písek, štěrk a travnaté plochy jsou bezpečnější pro menší děti. U vodních prvků počítejte s tím, že dítě bude mokré, i když nebude chtít. Náhradní oblečení není zbytečnost.

Praktický rozdíl je v tom, jak se hra ukončuje. U soutěživé hry se na konci spočítají body a jeden vyhrává. U kooperativní hry se buď úkol splní, nebo nesplní. To mění celou atmosféru. Najednou není třeba soupeřit o pozornost ani o tah navíc. Děti se učí vysvětlovat, co chtějí udělat, a hlavně poslouchat ostatní.

Jak poznat kooperativní hru a co od ní čekat Kooperativní hra má jedno společné pravidlo: hráči nehrají proti sobě, ale proti samotné hře nebo proti času. Cílem je splnit úkol dřív, než se něco pokazí. Typicky se rozhoduje o tom, kam se půjde, co se zachrání, kolik kroků zbývá. Někdy stačí karty, kostky a jednoduchý scénář. Jindy je potřeba plánovat dopředu a domlouvat se. Výsledek není o tom, kdo je nejlepší, ale jestli se parta dokázala domluvit.

Nejjednodušší volbou je veřejné hřiště v docházkové vzdálenosti. Projděte si okolí a najděte dvě až tři, která se liší vybavením. Jedno s prolézačkami, jedno s pískovištěm a jedno s velkým trávníkem. Střídejte je, aby se neomrzela. U hřiště sledujte dvě věci: zda je oplocené kvůli silnici a zda je v dosahu stín. V létě bez stínu se hra změní v přežívání a děti odejdou unavené a uplakané.

U dětí do čtyř let fungují nejlépe krátké scénky s jasným výsledkem. Zahrajte si na zvířata: jak jde slon, jak se plazí had, jak skáče žába. Důležité je střídat tempo – pomalu, rychle, hodně pomalu. Vyhněte se abstrakci, jako je „ukaž štěstí". Malé dítě ji neumí přeložit do pohybu a začne se ptát, co má dělat. Místo toho řekněte: „Ukaž, jak zařídit malou kuchyni se tváříš, If you beloved this article and you also would like to obtain more info relating to OsvěTlení V obýváku i implore you to visit our website. když dostaneš bonbon." Typická chyba je příliš mnoho slov. Čím méně mluvíte, tím víc se děti dívají na vaše ruce a tělo.

Kooperativní hry nejsou lepší ani horší než soutěživé. Jsou jiné. Nabízejí prostor pro situace, kdy je důležitější společný zážitek než vítězná tabulka. Pokud chcete začít, vyberte jednu jednoduchou hru a zahrajte si ji dvakrát. Poprvé se seznámíte s pravidly, podruhé už budete vědět, kde se dá domluvit lépe. Právě v tom opakování se ukáže, jestli vám společná výhra sedí víc než soupeření.

Většina her, které známe, stojí na jednoduchém principu: jeden vyhraje, ostatní prohrají. Stačí se zamyslet, kolik konfliktů vzniká právě kvůli tomu, kdo bude první. U dětí se to projeví pláčem, u dospělých tichým napětím u stolní hry. Přitom existuje celá řada her, kde se dá vyhrát společně. Nejde o žádnou novinku, princip kooperace se objevuje už v tradičních hrách, jen se na něj často zapomíná.

Typická chyba je vzít s sebou příliš mnoho hraček. Děti si na hřišti vystačí s tím, co najdou. Další chyba je jít v poledne. Mezi jedenáctou a třetí hodinou je největší horko a přeplněno. Vyrazte ráno nebo k večeru. Také se nevyplatí plánovat příliš mnoho zastávek. Dvě hodiny na jednom místě fungují lépe než tři přesuny.