Bedla vysoká, nebo zahradní? Rozdíl rozhoduje o koši > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Prvním vodítkem je klobouk. U satana bývá šedobílý, šedoolivový až nazelenalý, s masitou dužinou, která na řezu nebo při otlačení rychle modrá. Toto modrání je výrazné a bývá patrné i na třeni. Pozor ale na typickou chybu: modrání samo o sobě není stoprocentní znak jedovatosti. Některé jedlé hřiby také modrají. Rozhodující je kombinace modrání s dalšími znaky, ne jeden izolovaný rys.

Doma houby zpracuj co nejdřív, nejlépe tentýž den. Očisti je štětcem nebo vlhkou utěrkou, omývat je vodou nemusíš, klobouk se zbytečně nasákne. Nakrájej je na plátky silné asi půl centimetru. Pokud se dužnina po nakrojení zabarví do růžova nebo do hněda, houbu vyhoď. Při tepelné úpravě ji vždy nejdřív podus na vlastní šťávě, teprve pak přidej tuk. In case you have any concerns concerning exactly where and how to employ osvětlení v obýváku, you possibly can e-mail us with our web-page. Smaženice z bedel je klasika, ale hodí se i do polévek a omáček, kde se její chuť rozvine. Nikdy ji nejez syrovou.

Užitečný postup je i vytvořit si vlastní poznámkový režim. Do soukromého záznamu si piš datum, počasí, druh stromu a orientační body. Nepiš přesné souřadnice do veřejného popisu ani do názvu místa. Název typu „dub u potoka za vsí" je v pořádku, ale „50 metrů rekonstrukce koupelny krok za krokem odbočkou na 49.1234, 16.5678" už je pozvánka pro ostatní. Stejně tak nedávej do veřejné části fotky s výrazným záběrem na krajinu, podle které se místo dá dohledat.

Záměna, která se nevyplácí Nejčastější chyba je záměna s muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), která je smrtelně jedovatá. Muchomůrka citronová má sice stejně tvarovanou hlízu a pochvu, ale zelená muchomůrka má klobouk olivově zelený až žlutozelený a dužninu na řezu pomalu hnědnoucí. Další záměna hrozí s jedlou muchomůrkou růžovkou, ta má však klobouk růžový až červený a prsten na třeni je výrazný. Muchomůrka citronová se také podobá některým druhům holubinek, ty ale nikdy nemají pochvu na hlíze.

Když se bedla zamění za muchomůrku Největší nebezpečí představuje muchomůrka zelená a příbuzné druhy. Ta má klobouk bez šupin, hladký, se zelenavým nebo olivovým nádechem, a na bázi třeně pochvu, která bývá ukrytá v zemi. Bedla pochvu nemá. Další záměna hrozí s bedlou zahradní, která roste v trávě a na zahradách. Ta má menší, bělavý klobouk s nepravidelnými šupinami a tenčí třeň. Obě jsou jedlé, ale zahradní se často plete s jedovatou bedlou červenající, jejíž dužnina na řezu růžoví až červená. Proto vždy zkontroluj řez na třeni i v klobouku.

Muchomůrka citronová obsahuje toxiny, které se v těle pomalu rozkládají a poškozují játra a ledviny. Nejde o náhlou otravu, příznaky přicházejí za 6 až 24 hodin po jídle. Nejprve se objeví nevolnost, zvracení a průjem, pak nastoupí bolest hlavy a ospalost. Po zdánlivém zlepšení následuje selhání jater. U malých dětí a starších lidí stačí i jeden plod. Toxicita se tepelnou úpravou nesnižuje.

Typická chyba začátečníků je sběr podle jednoho znaku. Nestačí vidět červený klobouk s bílými tečkami a myslet si, že jde o muchomůrku červenou, ani nestačí vidět šedohnědý klobouk a považovat houbu za růžovku. Vždy je nutné vykopat celou plodnici i s bází třeně, podívat se na pochvu, prsten a barvu dužniny. Další častá chyba je spoléhat na to, že ???když ji někdo jí, nic se nestane". Muchomůrka červená obsahuje muskarin, kyselinu ibotenovou a muscimol. Účinky se liší podle množství, stavu houby i citlivosti člověka a otrava může přijít i po malém soustu.

Pozor na záměnu s hřibem satanem, který má na rozdíl od pravého hřibu červené rourky a šedočerný klobouk. Satan roste v teplých listnatých lesích, často pod duby, a je jedovatý. Další častá chyba je sběr starých, přerostlých plodnic, které už mají zelené rourky a rozpadají se. Ty sice nejsou jedovaté, ale chuťově nestojí za nic a úložné prostory v malém bytě koši se rychle rozmočí. Berte jen mladé, pevné kusy s bílou dužninou a nepoškozeným kloboukem.

Sběr muchomůrky citronové se nedoporučuje, i když někteří houbaři tvrdí, že po důkladném povaření je jedlá. Tato rada je nebezpečná a v praxi se jí neřiďte. Pokud houbu najdete, nechte ji na místě a nikdy ji nepřidávejte do košíku s ostatními houbami. Když si nejste jisti, udělejte si fotografii a poraďte se s mykologem. Při podezření na otravu volejte záchrannou službu a vezměte s sebou zbytek jídla nebo houby, které jste snědli.

Pozná se podle několika znaků, které je nutné kontrolovat společně. Třeň je dole ztlustlý v hlízu, na níž je výrazná špičatá pochva, která připomíná vyčnívající kořen. Prsten na třeni je blanitý, ale často opadává nebo chybí. Dužnina je bílá, na řezu se nemění. Vůně je zemitá, připomíná syrové brambory. Pokud klobouk rozříznete, barva se nemění.