Když běh nestačí: honičky, které jedenáctileté opravdu chytí > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

U všech her platí jedna věc: jakmile děti začnou diskutovat o pravidlech víc než hrát, hru přerušte a pravidlo zjednodušte. Jedenáctiletí nepotřebují dokonalý systém, potřebují jasný cíl a pocit, že se počítá každý pohyb. Když se po hodině ptají, jestli si mohou zahrát ještě jedno kolo, máte vyhráno.

In case you have almost any questions about exactly where in addition to the best way to use https://Domishche.ru/, it is possible to e-mail us in our web site. Jak na předávku a co si pohlíd

Schovávaná s během kombinuje dvě dovednosti. Schovaný nesmí být vidět, ale musí se do deseti minut dostat barvy stěn do obýváku základny, aniž ho chytač uvidí. Chytač hlídá základnu a smí se vzdálit jen na deset kroků. Děti brzy zjistí, že nejde o to být nejrychlejší, Magicdiagram.Com ale načasovat výběh. Typická chyba je příliš brzký výběh — pochvalte toho, kdo vydrží čekat.

Typická chyba je hrát hry s míčem, který se po dopadu okamžitě rozstříkne nebo ztratí v blátě. Vezměte raději míč těžší a menší, který tolik neskáče. Také se nevyplácí podkládat si pod nohy prkna nebo staré koberce – mohou se posunout a udělat ještě větší klouzačku. Pokud je půda opravdu rozbahněná, je lepší hru přesunout na zpevněnou plochu, třeba na betonovou desku před vchodem, a dvůr nechat odpočívat. Před každou hrou zkontrolujte, jestli na dvoře neleží ostré kameny, větve nebo sklo, které v blátě snadno přehlédnete.

Dalším účinným trikem je nechat děti pravidlo objevit. Polož otázku: „Co si myslíš, že se stane, když zahraju tuhle kartu?" Nech je hádat a pak to společně ověřte. Objevené pravidlo si pamatují mnohem déle než nařízené. Zároveň tím přirozeně vzniká napětí a chuť pokračovat.

Sedm honiček, které vydrží víc než jedno odpoledne Mrazík se záchranou funguje skoro všude. Chytač mrazí dotykem, zmrazený stojí s roztaženýma nohama a ostatní ho mohou vysvobodit podlezem. Pozor na dvě věci: zmrazený nesmí mluvit a navigovat, jinak se hra zvrhne v rádiovou komunikaci, a chytač by neměl stát přímo u zmrazeného a číhat. Zaveďte pravidlo, že po vysvobození musí chytač napočítat do tří, než může znovu útočit.

Stíny nutí děti přemýšlet o prostoru. Dvojice se drží za ruce, jeden je lovec, druhý běží sám. Lovec může chytit jen toho, kdo není součástí dvojice, a dvojice se může kdykoli rozdělit a vytvořit novou. Děti rychle pochopí, že nejde o rychlost, ale o to, komu se postavit po bok. Nejčastější chyba je příliš těsné držení — pak dvojice neumí zrychlit. Trvejte na tom, že se drží za předloktí, ne za prsty.

Děti neprotestují proti změně jako takové, ale proti tomu, že nerozumí, proč k ní dochází. Pokud řeknete jen „Od teď se to hraje jinak", zní to jako rozmar dospělého. Mnohem účinnější je říct konkrétní důvod, který dává smysl i z pohledu dítěte. Například: „Když budeme hrát pořád stejně, bráška se nikdy nedostane na řadu." Nebo: „Takhle to trvá moc dlouho a už bychom nestihli večeři." Důvod musí být krátký, jasný a pravdivý. Dlouhé vysvětlování děti unaví a začnou se ptát na něco jiného.

Doma je to pro děti často těsné, zvlášť když je venku hezky nebo když se hromadí energie, kterou není kam dát. První rekonstrukce koupelny krok za krokem je přestat hledat složité atrakce a vyjít z domu s tím, co je po ruce. Míč, křídy, provaz nebo obyčejná lahev s vodou stačí na hodinu zábavy. Rozhodující je vzdálenost, kterou jste ochotni ujet pěšky nebo na kole, protože čím blíž místo je, tím častěji tam půjdete.

Ostrovy vyžadují pomůcky — stačí obruče, křídy nebo švihadla položená na zemi. Na povel se všichni musí dostat na ostrov, přičemž počet ostrovů se postupně snižuje. Důležité je, že se nesmí stát mimo ostrov, ale ani se na něj věšet zvenčí. Tady vzniká nejvíc sporů, proto určete rozhodčího z řad dětí a po každém kole ho vyměňte.

Jedenáctileté děti už nechtějí jen bezcílně pobíhat po hřišti. Mají za sebou dost školních přestávek, kdy honička znamenala jedno kolo kolem stromu a konec. Potřebují pravidla, která dávají smysl, roli, kterou mohou sehrát, a hlavně pocit, že vyhrát i prohrát má nějakou váhu. Pokud máte partu, která tvrdí, že „už je na honičky stará", nabídněte jim variantu, kde se běhá, ale zároveň se počítá, kryje a spolupracuje.

Přes čáru je nejjednodušší na vysvětlení. Dvě čáry proti sobě, mezi nimi běhá jeden, kdo se snaží přeběhnout, ostatní ho chytají. Kdo je chycen, přidává se k chytačům. Po pěti minutách vyměňte běžce, i když ještě není chycen, aby se vystřídali všichni. Bez toho se hra zvrhne v to, že rychlí běhají a pomalejší stojí.

Řetěz je pro větší skupiny. Chycený se přidává k chytači a drží se za ruce, čímž vzniká řetěz. Řetěz se nesmí přetrhnout, jinak se rozpadá a začíná znovu. Hra končí, když jsou všichni v řetězu. Učte děti, že řetěz se hýbe jako celek, ne že každý tahá jinam — to je nejčastější důvod, proč se přetrhne.